Zámek Hořovice

Račte vstoupit

Hořovický zámek se moc hezky okukuje zvenku, ale věřte, že u pouhého obdivování exteriérů nezůstanete, zvláště uvážíte-li, co všechno můžete vidět uvnitř. Láká-li vás návštěva zámeckých salonů, pak je pro vás tím pravým I. návštěvní okruh. Máte celou hodinu na to, abyste si život majitelů hořovického panství představili.

Tak, jak procházel zámek postupem času stavebními úpravami, stal se názornou ukázkou slohů 18. až 20. století. Hned v úvodu prohlídky se ocitnete pod pitoreskním barokním stropem s freskou Jana Ferdinanda Schorra, která oslavuje vědu, umění, moudrost, ale také spravedlivý běh času.

Rod zakladatelů a majitelů zámku, pánů z Vrbna, připomíná Přijímací salon. Následující Rudolfova pracovna nám přiblíží vpravdě nejpokrokovějšího hraběte z Vrbna – Rudolfa. Tento nesmírně vzdělaný muž nejenže vlastnil knihovnu o téměř 12 tisících svazcích, osobně se zasloužil o velké úpravy zámeckého parku, ale hlavně dokázal z hraběcích sléváren v Komárově udělat továrnu evropského významu.

To Rudolfův syn, Eugen hrabě z Vrbna, pro změnu zahořel pro múzy a díky jeho finanční podpoře mohl geniální houslista Josef Slavík vystudovat pražskou konzervatoř. O tom se dozvíte v Hudebním salonu.

Prostorný, světlý, impozantní – takový je Hlavní sál, někdy také zvaný Slavíkův. Vznikl na místě původní barokní kaple a právě sem byli uváděni oficiální hosté. Malby na stěnách pocházejí z druhé poloviny 19. století a po finální úpravě v roce 1922 sál získal svůj novoklasicistní vzhled.

Červený a Zelený salonek vzbuzují malou nostalgii po časech, které znáte jen z knih a filmů, ale nejeden z návštěvníků zámku by si je alespoň pro to posezení v nich rád vyzkoušel na vlastní kůži.

Velká jídelna je prostorem, který se dochoval téměř v nezměněné podobě tak, jak jej užíval první majitel zámku z rodu knížat Hanavských – Friedrich Wilhelm kurfiřt von Hessen.

Naprosto nezvyklým oválným tvarem se může pyšnit zdejší knihovna, v níž najdete téměř čtyři tisíce svazků. A schválně, až budete na prohlídce, všimněte si, jak v tomto prostoru jako mávnutím kouzelného proutku pookřávají všichni knihomolové.

Následující Lovecký salon pak rozjaří většinu mužských návštěvníků a ať chcete nebo ne, získáte tu pocit jiné časové dimenze. To dámy, které si snad během prohlídky mohly připadat v předešlé místnosti poněkud stísněně, při pohledu do Zlatého salonku nepochybně roztouženě povzdychnou. Salonek byl určen právě jim, přesněji řečeno dámským hrám a občerstvení. Svou podobu získal v letech 1922–23 a bezpochyby naplnil představy nejedné své uživatelky o dokonalém luxusu.

Poslední prostory, které při prohlídce navštívíte, jsou Modrý salonek a Ložnice pro hosty, neboli hostinské apartmá. Zde svého času pobývala i hraběnka Nosticová. Ta ráda a krásně malovala a svůj pobyt na Hořovickém zámku trávila mimo jiné právě malováním. A protože se její velice přesné akvarely interiérů zachovaly, bylo díky nim možné místnosti spolehlivě restaurovat.