Zámek Hořovice

Kraj pověstí

Hluboké lesy, široširé louky, dědinky jako dlaň, honosná města. Bylo by jen s podivem, kdyby se to v takovém kraji nehemžilo strašidly, obry či draky. Pověsti a pohádky se snad v tomto kraji narodily. Pár příběhů přinášíme, ale mnohem víc vám doporučujeme ponořit se během deštivého večera do některé z knížek pověstí z této oblasti. Ovšem, jak už to tak bývá, nelekejte se, když zjistíte, že některé z pověstí mají rovnou několik verzí...

O Šemíkovi

Který Čech by neznal pověst o vladykovi Horymírovi a jeho věrném koni Šemíkovi, který jej skokem přes Vyšehradské hradby do Vltavy a následným tryskem k Neumětelům před jistou smrtí zachránil? Statečný Šemík však za svůj čin sám zaplatil životem. V obci Neumětely, před branou Horymírovy tvrze, byl prý pohřben. Na tomto místě dnes stojí pamětní náhrobek s nápisem: „V Neumětelech se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra, zahrabán leží.“.

Tím však pověst o Šemíkovi nekončí. Prý kdysi vedl hospodář klisničku ke hřebci právě kolem Šemíkova hrobu. Tu slyší hlas, který říká: „Chceš-li mít hříbě od Šemíka, nech klisničku popásat na jeho hrobě.“ I popásala se klisnička a skutečně porodila hříbátko. Ale bylo to malé nedochůdče, pro které si ze sedláka všichni utahovali. I vztáhl jednou sedlák svůj hněv na hřebečka a zapochyboval, jak by mohl mít tak slavný kůň takové nemehlíčko. Jak to dořekl, hřebeček utekl a už jej nikdy nikdo neviděl.

O valdecké černé paní

Dnes je hrad Valdek pouze neuvěřitelně malebnou zříceninou, ale byly doby, kdy se hrozivě tyčil nad krajem, pyšný a velkolepý. Velkolepé však byly i krmě, které se zde podávaly. Připravovala je panna Lída, krásná a veselá dívka, o kterou byl v kraji veliký zájem. Dokonce v ní našli zalíbení i dva augustiniánští mniši z nedalekého kláštera ve Svaté Dobrotivé. Lída se jim vysmívala, ale pak se rozhodla, že jim pořádně vyčiní. Dala si s nimi schůzku u nedaleké studánky, aby jim pěkně vynadala. Jenže oba mniši se na ni vrhli a rozsápali ji. Vtom zahřmělo a všichni zmizeli. Od těch dob prý se zjevuje Lída jako valdecká černá paní.

Více o hradu Valdeku najdete zde.

O hradě Žebráku

Říká se, že když ve 13. století Přibyslav z rodu Buziců dostavěl pevný hrad, marně hledal, jak jej nazvat. Nakonec rozhodl, že hrad ponese jméno prvního návštěvníka, který sem vejde. I vešel sem žebravý tulák, trubadúr putující od hradu ke hradu. Přibyslav jej pozval dál, pohostil, podaroval zlaťáky a hrad nazval na jeho počest Žebrák.

Tolik pověst. Více o hradu Žebráku najdete zde.

O pokladu na Točníce

Jednou se prý chalupníkovi na Točníce zdálo, že na hradě je ukrytý poklad. I šel tam kopat a skutečně narazil na kamenné schody. U dvacátého schodu se mu zjevila bílá paní a prosila ho, ať přijde až za rok, protože ona ještě jeden rok musí poklad hlídat. Poté bude volná a on si bude moci nabrat z pokladu po libosti. Chalupník celý strachy bez sebe od hradu utekl a ze samého leknutí brzo umřel.

Více o hradu Točníku najdete zde.

Vrch Ostrý

Naproti snad nejznámějšímu brdskému vrcholu Plešivec leží vrch Ostrý (pokud hledíte od Hořovic, je to ten táhlý kopec před mohutným Plešivcem). Sem se prý o filipojakubské noci slétaly čarodějnice a každý rozumný smrtelník se tomuto místu obloukem vyhýbal. Když už ne kvůli bosorkám, tak proto, že zde, stejně jako na Plešivci, působila banda Kubákových loupežníků, jejichž nenechavé prsty byly postrachem širého okolí.

Ohnivý krocan u Libomyšle

Kdysi se tu prý na louce u mlýna v noci zjevoval ohnivý krocan. Jakýsi přespolní pacholek se tvrzení místních vysmíval a věřit jim nechtěl. Proto jej jednou v noci vzbudili a krocana mu ukázali. Pacholek na něj vzal klacek a chtěl ho zahnat, ale krocan jej povalil a zle pokloval. Pacholek zemřel a ohnivého krocana tu prý už nikdy nikdo neviděl.